Brněnská okružní třída je nedořešeným urbanistickým problémem města. Vývoj města v tomto ohledu pokulhává za vývojem společnosti a potřebami moderní společnosti. Prudký rozvoj v 19. století znamenal stržení hradebního prstence a nahrazení okružní třídou, parky, kulturními a společenskými institucemi. Tím se z brněnského ringu, obdobně jako ve Vídni, stává jedno z nejhodnotnějších míst města. Přímá návaznost na historické jádro města a zároveň prostorové rezervy podnícené charakterem zástavby. Klasická městská bloková zástavba je doplněna solitéry institucí a galerií, stojícími na okružní třídě.

Snahou bylo vytvoření galerie města, spíše než galerie ve městě. Tomu odpovídá orientace a hmota hlavního objemu stavby, diagonály hmotného „špalku“ levitujícího nad městem. Symbol vytříbenosti a jasného veřejného charakteru stavby. Galerijní prostor je orientován k městu jako symbolické vtažení městského života do galerie, čemuž odpovídá i umístění hlavního vstupu do exponovaného nároží. Volné výstavy, vernisáže a společenské události města se prostřednictvím prosklení a možnosti otevření do uličního parteru stanou veřejným městským děním otevřeným veškerým obyvatelům Brna.

Masivní a solidní výraz diagonální hmoty galerie je výrazem jasného a čistého veřejného charakteru stavby orientovaného k městu. Galerie nad městem tak povyšuje význam za hranice parcely. V plynulém zakončení rytmické řady aleje tř. Kpt. Jaroše začíná stavba nízkou hmotou, pokračuje hlavním prostorem galerie-nesmělé diagonály a je zakončena doplněním bloku Koliště věžovým charakterem umělecké knihovny. Dojem levitace galerie nad městem je umocněn prosklením v parteru umístěného sálu s možností otevření se dění ve městě. Oživením městského parteru se posílí společenský význam stavby. Řešení fasády předsazeným betonovým roštem je definována plnost hmoty, či otevřenost prosklením jako obrazovka do města. Předsálí orientované prosklením nad alej tř. Kpt. Jaroše či velkoformátové liniové prosklení nároží orientované na Moravské náměstí.